Jazykový překladač

Výběr z kalendáře

kompletní kalendáře akcí najdete v sekci výstavy a soutěže

CPK

Právě připojeni - hostů: 79 

ANKETA

Výstava CPK v Tbilisi PDF Tisk
Hodnocení uživatelů: / 1
NejhoršíNejlepší 
Středa, 24 Červenec 2013 21:21

Výstava Tbilisi

 

(autorka článku: Jitka Potůčková)

Tak máme za sebou další cestu do pro nás exotické země. Tentokrát to byla Gruzie a její hlavní město Tbilisi. Náš klub tam vyrazil představit tvorbu našich českých panikářek, loutkářů a řezbářů. Téma výstavy bylo: „Dvacetileté výročí česko-gruzínské přátelství“ a celá akce byla organizovaná naším velvyslanectvím v Gruzii. Všem co se na organizaci podíleli, patří naše díky, protože jsme prožili krásný týden a na oplátku doufám, že naše expozice důstojně reprezentovala českou republiku.

Tak a teď konec oficialitám a konkrétně k naší cestě. Co se vybaví člověku, když se řekne Gruzie? Gruzínský čaj, koňak, šavlový tanec … Je toho ještě spousta a v Gruzii je gruzínské asi všechno (jak vyplynulo z odpovědi prodavačky v malém krámku na dotaz: „A co tady máte ještě gruzínského?“) Pro mne to teď bude země, kde svítí sluníčko když u nás prší, kde jsou všechny staré ulice ve stínu alejí platanů, lidé jsou v pohodě a nic neřeší, …. a kde neplatí

 

 

pravidla silničního provozu! Vůbec jsem nepochopila, jak je možné že jsme neviděli téměř žádnou dopravní nehodu, když všichni jedou, předjíždějí, couvají (na našeVýstava Tbilisi poměry velice často a to i v místech která by se dala označit jako dálnice)… Do toho se motají nebozí chodci (patřili jsme mezi ně) kteří se snaží pomoci více či méně hbitých poskoků přejít na druhou stranu. Od zasvěcených jsem se dozvěděla, že jedno pravidlo zde přeci jen platí a to zní „Hlídej si čumák!“. To prý stačí, protože co se děje za tebou nebo vedle tebe, to si ohlídá ten který tam má svůj čumák. Jak geniální – už vidím ty testy v autoškole, ta úspora papíru! Další věc co mne na dopravě zaujalo, byla téměř naprostá absence ukazatelů - v kombinaci s tím že se nám nikomu nepodařilo sehnat mapu, protože si tam na mapy moc nepotrpí, to vypadalo dost zajímavě. Ovšem řešení bylo, jak jinak, opět geniální. Všude podél cest totiž posedávají hloučky Gruzínců, kteří kouří, diskutují a vůbec se zabývají nějakou závaVýstava Tbilisižnou činností. Původně jsem si myslela, že tam jen tak lenoší, ale pak se ukázalo, že mají velice důležitou funkci. Kolem jedoucí řidič totiž otevře okénko na straně spolujezdce a z plných plic zařve název ulice, případně města, kam se chce dostat. A tato živá navigace začne okamžitě mávat pažemi a vykřikovat povely (bohužel neumím gruzínsky, takže nemohu posoudit, zda to bylo například „Po sto metrech mírně vpravo“, ale gestikulace je natolik výrazná, že pochopí každý). Oproti GPS to má pouze dvě nevýhody: často se stane, že tato navigace krčí rameny (možná to je synonymum pro oblíbenou hlášku „Pokud je to možné, otočte vozidlo o 180 stupňů“) a pak se nám také stalo, že během jízdy začalo pršet… A bylo po navigaci…

 

Myslím, že dopravní situaci jsem už vylíčila podrobně, takže tedy dále. Tbilisi je krásné město se spoustou památek, ale bohužel hodně zchátralých. Na celé zemi se podepsala válka, která skončila vlastně ne příliš dávno. Ale kupodivu jsme viděli i několik velice moderních a velice zajímavých staveb. Většina města působí z dálky malebně, ale zblízka se člověk občas až zděsí zašlosti a zchátralosti některých domů. Navštívili jsme i dvě místní umělkyně v jejich dílnách, které byly současně i byty a zvláště u paní, která dělala nádherné loutky to byl na naše poměry, na které jsme zvyklí, silný zážitek.

Moc času na cestování po památkách nebylo, protože náš program byl skutečně nabitý,Výstava Tbilisi ale jedno odpoledne jsme si udělali výlet do ne příliš vzdáleného městečka Gori, rodiště J.V.Stalina. Má tam samozřejmě velké mramorové muzeum a v parku pod velkým mramorovým altánem se krčí malá chaloupka a v chaloupce je světnička … a to je jeho rodná světnička. Ptali jsme se, odkud jí tam přestěhovali a že prý odnikud, že stojí na svém místě. No vzhledem k tomu, že původně určitěVýstava Tbilisi nestála na samotě a teď je kolem ní velký park a to muzeum, tak si myslím, že sousedé museli mít později radost, že bydleli poblíž. Výlet to byl ale velmi zajímavý a poučný, protože pan taxikář byl tak nadšený z našich zvídavých otázek, že nás zavezl i do své rodné vesničky a tam nás ukázal polovině příbuzenstva. Byl moc milý, i když chvílemi jsme měli pocit, jestli už to nepřehání a jestli se za vším skrývá pouze dobrota srdce. Naštěstí skrývala.

Ještě poznámka k jazyku a písmu. Gruzínština se nepodobá žádnému nám známému jazyku. Je to, alespoň pro mne, jazyk ve kterém nepoznám ani jediné slovo (jako například v maďarštině). Problém nám dělaly názvy ulic, které jsme si ani nebyli schopni zapamatovat a vše ostatní. Vlastně jsem si „přivezla“ jen dvě slovíčka: chaťapuri – to je jejich národní specialita, placka plněná sýrem, a Sakartvelo – to je Gruzie. Tedy jde o můj fonetický přepis, takže se omlouvám všem Gruzíncům, pokud to není správně. Naštěstí většina Gruzínců ještě mluví rusky, takže komunikace nebyla moc komplikovaná. No a písmo, tak to už byla naprostá exotika. Pojmenovali jsme ho „srdíčka a prdelky“ a to bylo asi tak všechno co jsme s ním mohli dělat. Naštěstí měli skoro všude přepis do latinky.

Shrnutí na závěr – bylo to nádherně strávených pVýstava Tbilisiět dní v zajímavé zemi mezi zajímavými lidmi a už se těší, kam vyrazíme příště!

Výstava Tbilisi